Špioni a hrdinové
Když v den největší bitvy 3. července 1866 přitáhly pruské oddíly k Nechanicím a snažily se obnovit zbořený most přes Bystřici, přímo v ústrety jim vyšel tamní občan František Kopecký. Obyvatelé si mysleli, že se pomátl na rozumu, píše se v Pamětní knize města Nechanic. Vojáků se ptal, co hodlají dělat. Prusové mu řekli, ať jde klidně domů, že s ním válku nevedou. U Vysokého Přímu ho však zajali Rakušané, protože si mysleli, že je špeh, když ho viděli mluvit s nepřítelem. Jen náhodou nepřišel o život.
Špionáž byla rozšířena u obou armád a velitelé vysílali své špehy před příchodem do Čech, aby zjistili postup, rozmístění a vybavení armád nebo i náladu obyvatelstva. Například v pevnosti Josefov byl odhalen jeden z nejschopnějších pruských špionů - policejní rada Vilém von Stieber, který navenek vystupoval jako obchodník se svatými obrázky. Ve skutečnosti prodával dělníkům, kteří kopali zákopy, erotické obrázky.
Údajný špeh František Kopecký, kterého rakouští vojáci dovedli až ke královéhradecké pevnosti, vyvázl se zdravou kůží jen díky šťastné náhodě. V té době kolem pevnosti táhlo ustupující rakouské vojsko a cesty byly plné vojáků, povozů, převážených zbraní a jezdců. V jednu chvíli zástup rozdělil rakouské vojíny od zajatého Kopeckého a ten se dal na útěk. Musel dokonce přeplavat obranný kanál, ale nakonec se oklikami dostal až do Nechanic. O své „vyzvědačské pouti“ pak často vyprávěl v hospodě.
Obě armády plenily zásoby obyvatel v okolních obcích, protože jim v průběhu bojů roku 1866 chyběly potraviny, voda, víno i krmení pro koně. Ale našli se hrdinové, kteří se tomuto drancování snažili postavit. Například ve Všestarech chromý čeledín Pikola bránil před vojáky starostovu poslední krávu tak, že kusem dřeva zlomil šavli rekvírujícímu důstojníkovi. Starosta, který se mezitím vrátil, musel vynaložit veškerý důvtip a váhu svého úřadu, aby svého čeledína zachránil před smrtí zastřelením. Kráva starostovi nakonec zůstala.