Hindenburg: Láska v Čechách i strašák Hitler
Jak by vypadala dnešní Evropa, kdyby mladý pruský voják jménem Paul von Hindenburg podlehl svým zraněním, která utrpěl dne 3. července 1866 v bitvě u Hradce Králové? Jisté je, že by se nestal prezidentem, který umožnil v roce 1933 nástup nacismu.
Hindenburg, syn pruských aristokratů, se bitvy u Hradce Králové zúčastnil jako 19letý poručík. Ze zranění hlavy se brzy vyléčil a při pobytu v Pardubicích se zamiloval do 17leté dcery svých domácích. Kvůli ní se chtěl učit česky. Ale armáda táhla dál. Ve 40 letech v hodnosti generála odešel do výslužby. Do služby se vrátil v roce 1914 a v bojích 1. světové války na území dnešního Polska zničil dvě ruské armády. Krátce nato se stal velitelem východní fronty a nejpopulárnějším vojákem v Německu.
Hindenburga za jeho vítězná tažení všude oslavovali, v průběhu války se kolem něho vytvořil kult osobnosti. Lidé v něm spatřovali vzor německé mužné cti, poctivosti, slušnosti a síly. Všude v Německu mu obce stavěly dřevěné sochy. Po prohrané válce v roce 1918 Hindenburg odešel z armády a stáhl se do ústraní. Když německý parlament hledal viníky prohrané války, také Hindenburg musel vypovídat před komisí, ale jako válečný hrdina se stíhání vyhnul.
V roce 1925 se stal prezidentem Německa, když ho jako nezávislého ke kandidatuře přesvědčila národní lidová strana. Zpočátku si vedl dobře, ale později se obklopil lidmi, kteří ho jen využívali ve svůj prospěch. Přestože Hitlera od začátku nesnášel, v roce 1933 ho na nátlak svého okolí jmenoval kancléřem. Hitler pak přinutil nemocného 86letého Hindenburga omezit politickou svobodu, takže umožnil nástup nacismu. Po Hindenburgově smrti v roce 1934 Hitler zrušil úřad prezidenta a prohlásil se současně „vůdcem a kancléřem“. To byl začátek cesty k rozpoutání 2. světové války.