Zadovky proti předovkám
Kdo ví, jak by dopadla prusko-rakouská válka roku 1866, kdyby rakouská generalita zavedla do výzbroje pěšáků zadovku od českého puškaře Sylvestra Krnky? Pušku, která se nabíjela zezadu, už nabízel v roce 1849, ale rakouská armáda ještě 17 let poté používala stále pušku zn. Lorenz, která se nabíjela zepředu, tedy podstatně pomaleji. Pruští vojáci používali už tehdy moderní zbraně – zadovky.
Po vítězné válce se říkalo, že pruské zadovky dopomohly Prusku k vítězství nad Rakušany. Určitě to byl jeden z důvodů, proč byla pruská pěchota tak úspěšná, když rakouští velitelé dali povel k boji na bodáky. Rychlopalné zadovky tak zkosily stovky rakouských vojáků ještě dřív, než stačili doběhnout do blízkosti nepřítele, aby mohli bodáky vůbec použít.
Moderní pruská zadovka, tzv. jehlovka vzor 1841, se systémem Nikolause Dreyse už využívala patrony a vojáci mohli pušky nabíjet až třikrát rychleji než rakouské předovky. Rakušané měli ve výbavě pušky vzor 1854 Lorenz, které byly sice pomalejší, ale měly zase lepší přesnost a větší dostřel. Vítězství Pruska ve válce roku 1866 urychlilo přezbrojení většiny evropských armád, které začaly masově používat pušky se zadním nabíjením.
O vítězství Pruska v roce 1866 nerozhodla moderní puška, ale hlavně lepší taktika a využívání informací přímo v terénu. Například při klasickém bodákovém útoku rakouské pěchoty Prusové naplno využili rychlejších pušek jehlovek, přestože nebyly tak přesné a průrazné. Bylo to znát i na obrovských ztrátách rakouské armády. Přestože Rakušané měli výborné dělostřelectvo vybavené moderními děly a vynikají jízdu, když došlo na pěší útok, vyhrávali Prusové.
Prusové využívali různé způsoby vedení boje, kryli se v terénu a používali i střelbu vleže. Rakouská armáda se naopak držela tradičních zvyklostí a vojáci pušky nabíjeli a stříleli z nich pouze vestoje. Bitvu u Hradce Králové a celou válku 1866 tak nerozhodla jen technika, ale zejména strategie a nové způsoby vedení boje.