Císař mu povolil tasit šavli levou rukou
Kulka vystřelená z pruské pušky v bitvě u Hradce Králové v roce 1866 roztříštila Janu Nepomuku Steinskému pravé rameno. Verdikt byl jasný – amputace ruky. Bylo mu teprve 18 let, do rakouské armády šel jako dobrovolník a za sebou měl půl roku vojenské služby. Zdálo se, že jeho vojenská kariéra je u konce. Ale nakonec to dotáhl na majora a k neoficiálnímu titulu Otec válečných hrobů.
Steinský měl na rozdíl od svých zraněných spolubojovníků štěstí. Z těžkého zranění se vyléčil, což v té době nebylo tak běžné. S nuceným odchodem z armády se však nechtěl smířit. Žádal úřady, aby ho do vojenské služby znovu vzaly, přesvědčoval bývalé nadřízené, a dostal se až k samotnému císaři. Toho dojala Steinského neústupnost natolik, že mu návrat k armádě umožnil, dokonce mu vydal císařské povolení tasit šavli levou rukou. V armádě pak Jan Steinský sloužil 22 let, než byl pensionován.
Steinský, který byl později povýšen až na majora, nezapomněl na hrdinství svých kamarádů ve válce roku 1866 a považoval za důležité si jejich oběti stále připomínat. Už jako válečný veterán na honu v lese Svíb, kde byl v bitvě zraněn, svým přátelům a známým navrhl, aby založili spolek, který by o válečné hroby pečoval. V té době už byla řada hrobů i křížů na bojišti ve velmi špatném stavu.
V roce 1888, 22 let po bitvě u Hradce Králové, tak vznikl „Místní komitét pro udržování a zakládání pomníků na bojišti Královéhradeckém roku 1866“. Steinský jako předseda spolku neúnavně sháněl peníze a podporu pro opravu a budování nových pomníků rakouským, pruským i saským vojákům. Na počátku činnosti Komitétu existovalo 227 evidovaných hrobů a pomníků, v současnosti jich je na chlumském bojišti více než 460.
Jan Nepomuk Steinský obdržel za svoji činnost v Komitétu Řád Františka Josefa, pruský Řád červeného orla a saský Řád Albrechta I. Vysloužil si i čestné pojmenování Otec válečných hrobů. Předsedou spolku byl 23 let. Ústřední Komitét fungoval až do roku 1919, kdy byl rozpuštěn. V činnosti pokračovaly některé místní spolky, vznikaly také nové, například Odbor pro udržování válečných hrobů a pomníků při odbočce Svazu československého četnictva v Náchodě. Komunisté však činnost všech spolků a nadací v roce 1951 zakázali. Komitét byl znovu obnoven až po sametové revoluci v roce 1990.